Svou výstavou Dialog Vás zvu nakrátko do svého světa, do dřevěného světa, ve kterém teď momentálně žiju, ve kterém se určitě odráží způsob mého bytí, myšlení a žití.
   Dialog se svými nejbližšími, dialog se svými přáteli, dialog s ostatními lidmi, dialog s tím Nejvyšším ukazuje a formuje cestu poznání sama sebe, uvědomování si, proč jsem tady, dává odpovědi na otázky: Proč, jak, kam...?
    Dialog s Vámi je pro mne to, co mi dává odpověď, sílu, odvahu dělat věci, které cítím, že musím udělat, že je chci dělat a budu je dělat a dokonce se s nimi veřejně chlubit. Vám všem děkuji za podporu, díky které jsem uvěřil tomu, že i já můžu mít talent, že to můžu dělat, že je to pro mne a že je to především pro Vás, neboť bez toho by to vše pro mne ztrácelo smysl. K věcem, které vystavuji vpodstatě nemám už co říci, všechno už jsem řekl, neboť to považuji za zhmotnělé myšlenky a dá se hodnotit pouze zdařilost cesty od mozku k ruce. Každému přeji svobodný, nezatížený pohled, ať vidí a cítí, jak to vidět a cítit chce. Poznání přes vlastní vědomí patří k nejúžasnějším a nejlepším zážitkům. Jestli Vás dokáži svou výstavou naštvat, jestli se zasmějete, jestli se pobavíte, jestli najdete společnou vlnu s mou frekvencí, jestli se zamyslíte, tak jsem šťastný člověk.
   Dívejte se a mějte dialog a pobuďte. Děkuji Vám za tuto výstavu, bez Vás bych tady nikdy nestál.

   Představy o ženských snech, pochopitelně s mužskou neomaleností. Mužské představy o ženských snech jsou bujné, ale určitě nedosahují barevnosti ženských snů, které budou stoprocentně hlavně jiné. Myšlenky, sny, představy a vize považuji za součást života formující postoje a vlastně celou současnou realitu a budoucí život.
   Bohatost života je dána dílem představivosti. Sny vidím jako jiné naše životy, ve kterých se člověk formuje, s možností jak režijních, tak hereckých výkonů s prožitky slasti, bolesti, extáze... Hranice bujnosti snů je omezena vlastní představivostí.